Včera odpoledne jsem rozbalila tuhle nádhernou plenečku AIO by MT. Na parádu, na chlubení, pro rozšíření obzoru a možná i pro následnou agitaci mé sestry pro látkovku:-).
Barborka na poslední fotečce brečí, to mi už nechtěla pózovat.
Mezi námi, taky bych chtěla mít takovou měkkoučkou a heboučkou plenu.

Nevím, jak se s ní skamarádíme, ale znova bych chtěla poděkovat Ammu, Lynx a Brus za podporu.

Tak Kristiánek roste jako z vody, bude mít půl roku. Barborku chvilkama zajímal víc, chvilkama méně, hlavně nechápala, proč sedí v její autosedačce a proč se ta "panenka" hýbe a plácá ručičkama. Taky máš očičko...

Sněženky po cestě do školky.

Terinka se spidermanovským dárečkem pro Honzíka k 5.narozeninám. Celkem mě překvapila, protože celou cestu do školky mi tvrdila, že dáreček jen předá a nakonec mu popřála. Slaďošek.

Jó, jinak narozky měl Honzík 3.2., ale byli jsme na lyžovačce, tak až tak pozdě předává. To jenom, ať si to pamatujem pro příště.


A Bára, když si nenechám žínku na utření pusiny po ruce. Mimochodem, měla jídlo i ve vlasech a za ušima. Nevím, proč zrovna u jídla nacvičuje táááák jsem veliká :-).

Prší a je fakt děsně hnusně. Ani nejdeme ven, pohádkujem a Rosťa jede s Terkou koupit lyžařskou helmu.

Mám klid, mimino spí a jdu péct Hraběnčiny řezy, ať mají nějakou mňamku na hory, v pondělí odpo jedou totiž zase lyžovat...

Tak jsme zase doma.

Všude kolem se povalují lyžařské rukavice, čepice, hromádky prádla čekající na vyprání a jiné čekající na vyžehlení, fůůůj.

"Velcí" vyrazili do aquaparku, "malí" na procházku do parku, uspat mimino. Fotila jsem nádherné, i když znepokojující červánky, ale nedopadlo to, vše je máznuté.

A tak dostávají prostor fotky, na které nedošlo přes týden.

Bára v belině:-)

s kamarádkou AnneMarií sledují Krakonoše

moji tři miláčci

s tetou Naďou, co by hlídala, ňuchala a rozmazlovala

Odjezd. Dávám si s Terezkou a Petrem (přijeli ve čtvrtek) poslední dopolední jízdy, sluníčko zase svítí a je to nádhera, sníh ze začátku přimrzlý a tak svištíme dolů. Terka je neúnavná a poslední jízdy už ji nechávám jen s Petrem. A těším se domů. Chata je plná lidí, je tam až moc plno, nejvyšší čas sbalit se a jet.

Ale to jsem si dala. Sotva jsme dojeli k přehradě, sníh nikde a venku rozoraná hlína, syrovo, vítr, to holé jaro, ještě bez vůně a zeleně, smutnější než podzim, prostě ošklivo.

Terinka střapatá čekající na oběd:

Všechna dopoledne trávíme u okna, máme výhled přímo na sjezdovku a koukáme na lyžaře, Bára radostně packá okno a žužlá tkaničku od boty.

A tady už je "načnutá" a brzo půjde hajat.

Večerní sjezdovka má své kouzlo.

Už si i sama umí vypnout lyže z přeskáčků.


A jedna tradiční na skůtru.

Píšu bílou křídou do komína, že Lelině se líhne v bříšku Jakoubek!!!!!! A Libor má dnes narozeniny, no není to nádherný dárek?? Moc Ti to přeju, sestřičko!!!!!


A zpráva o tolik očekávaném kloučkovi zastínila další skvělou novinku: Terezka sjede svah už sama, bez lana, prostě Rosťa zaklepal na okýnko, pískl nahoru na svah a Terča předpisově obloučkama sjela až k chatě, po červené sjezdovce.... Jsem pyšná máma. A pyšná teta.

Půjčili jsme si od Šárky chodítko. Báře se v něm ze začátku vůbec nelíbilo, ale pak přišla na to, že to může být docela zábava a já mohla v klidu vařit a vůbec, měla jsem ji na očích, nelezla po studené a špinavé zemi a tak.
Ale pak přišla na to, že TOHLE je daleko větší zábava :-)

"Velcí" jdou lyžovat, "malí" na sáňky. Svítí sluníčko, je mráz, jdeme provětrat tvářičky.

Před námi je pět dní lyžování. K večeru jsme dorazili na Bílou, vynesli všechny věci do toho šíleného sjezdovkového kopce a začíná veget.
Barborka je trochu protivná, ale snad se to poddá. Když jdu konečně spát i já, najdu mimino spinkat "na broučka", v pokoji je dost zima, tak si ji muchlám k sobě. Dobrou noc.